Součástí BDSM aktivit je, mimo jiné, tzv. výměna moci (power exchange). Jednoduše řečeno se jedná o nerovnoměrné rozdělení moci mezi partnery. Dosud ne zcela zodpovězenou otázkou však zůstává motivace – proč někdo touží svého partnera ovládat nebo proč naopak někdo touží být tím, kdo je ovládán?
V souvislosti s důrazem na rovnost mužů a žen snad ve všech oblastech lidské činnosti, který je dnes všeobecně propagován, může být pro někoho překvapující, že existují lidé, kteří svou moc alespoň dočasně, v rámci BDSM aktivit, rádi odevzdávají do rukou někoho jiného. Vyvolání pocitu vzrušení z odevzdání se je zřejmě nejsnazším vysvětlením, ale rozhodně ne jediným.
V BDSM je třeba rozlišit pojmy sexual a sensual. BDSM je vždy smyslné – přináší potěšení smyslům i fyzickému tělu, je v něm náboj, ale není podmínkou, aby bylo vždy zároveň sexuální, tedy aby v něm šlo vždy pouze o sexuální uspokojení. Stále dosud narážím na hluboce zakořeněný mýtus o tom, že BDSM provozují pouze sadomasochisté, tedy lidé, pro jejichž plné sexuální uspokojení jsou tyto aktivity nezbytné. Není tomu tak.
Dobrovolné podřízení může být příjemné jak pro přirozeně submisivní ženy a muže, tak i pro ty, kteří jsou v běžném životě spíše dominantní. Zatímco přirozeně submisivnímu člověku může dát BDSM prostor k autentickému, přirozenému projevu, který v běžném životě nemusí být zcela akceptovatelný, či podporovaný, přirozeně dominantní lidé mohou dobrovolné podřízení vnímat jako příjemnou přestávku od jinak hektického života, ve kterém jsou zvyklí koordinovat řadu věcí, ať už se to týká rodinného či pracovního života.
S odhozením starostí všedního dne úzce souvisí myšlenkové a emocionální uvolnění – během BDSM lze „ventilovat“ emoce, na které jinak nezbývá prostor, nebo není vhodné je autenticky projevit. Submisivní role předpokládá odevzdání kontroly do rukou partnera či partnerky – hlavním úkolem v této roli je tedy následovat. V tomto ohledu lze submisivní roli vnímat jako snazší, než roli dominantní, protože je to právě dominantní partner či partnerka, kdo musí zůstat po celou dobu pozorný a soustředěný. S dominantní rolí na sebe přebírá také odpovědnost za svůj protějšek, který se mu odevzdává. Z dominantní pozice si tak lze pohrát s fyzickou a/nebo emocionální stránkou partnera / partnerky a základním cílem toho, kdo vede, by tedy mělo být (mimo potěšení z aktivit) nezklamat partnerovu / partnerčinu důvěru a bezpečně jej provést.
S možností většího uvolnění mysli, které se se submisivní rolí pojí, souvisejí také změněné stavy vědomí, které mohou být velmi silnou motivací k realizaci těchto aktivit. Zatímco se dominantní role pojí se stavem flow, který je charakteristický právě zaměřenou pozorností na prováděnou aktivitu a napomáhá tak k bezpečnější realizaci aktivit, submisivní role je spojena se stavem tzv. přechodné hypofrontality, charakteristické zkresleným vnímáním času, útlumem kognitivní činnosti, či pocitem příjemného plynutí. Tento stav se projevuje snížením aktivity v prefrontálním kortexu podobně jako u meditace, denní snění nebo například pocit, který mohu zažívat vytrvalostní běžci. Více o těchto stavech pojednám v samostatném článku.
BDSM aktivity mohou fungovat také jako účinný nástroj seberozvoje, zejména v souvislosti s prací s vlastními hranicemi. Mimo zkoušení a objevování toho, co má člověk rád, objevování svých reakcí na nejrůznější podněty, je z mého pohledu v submisivní roli významná práce s osobními limity, kterou lze pojmout několika způsoby: BDSM aktivity mohou člověku pomoci učit se říkat si „dost“, pokud mívá problém s tím se zdravě vymezit. Testování fyzických a psychických limitů a posouvání hranic lze ale také brát jako osobní výzvu, podobně jako když sportovec postupně zvyšuje zátěž. Ať už se člověk v submisivní roli rozhodne zdravě vymezit a říci si včas, kde jsou jeho hranice, nebo se naopak rozhodne je překročit a posunout, v obou případech to může být zdrojem uspokojení a prožitku osobního vítěžství nad sebou sama, což je velice cenné. Je to v podstatě „win-win“ situace, kdy obě varianty mohou přinést pocit uspokojení. Dle mého názorů může být právě tento mechanismus důvodem, proč řada lidí v submisivní pozici, na první pohled možná paradoxně, uvádí, že jim tyto aktivity pomáhají při budování zdravého sebevědomí.
V souvislosti se seberozvojem bych ještě ráda zmínila možnost bezpečného způsobu transformace traumatických zážitků, která opět souvisí s možností vymezit si své hranice. Je třeba dodat, že příliš odborných zdrojů zatím o této problematice není, nicméně existuje již několik prvních výzkumů zaměřených na tento potenciál BDSM aktivit, které korespondují s výpověďmi některých žen, se kterými jsem se v praxi setkala.
Mimo tyto uvedené přínosy by bylo možné jmenovat i přínosy partnerské, jakými jsou posilování vzájemné důvěry, otevřené komunikace a hlubšího poznávání jeden druhého. Jistě to není konečný výčet, ale pokusila jsem se shrnout důvody, se kterými se setkávám osobně nejčastěji.
To, proč se někdo dobrovolně odevzdává do rukou svého partnera či partnerky může být pro mnohé na první pohled nepochopitelné, ale věřím, že jsem tímto příspěvkem alespoň částečně osvětlila některé důvody. Jak opakovaně uvádím, bezpečná, konsensuální realizace BDSM může nabídnout přínosů mnohem více, než si možná myslíme.
Autorka: Zdeňka Řezníčková