To je nuda!

Publikováno v časopise Elle, září 2020.

Kdy jste se naposledy nudili? A jak dlouho takový pocit trval? Pravděpodobně vám to bylo tak nepříjemné, že jste hned sáhli po telefonu nebo zapnuli počítač. Podle odborníků je to ale špatně. Proč se znovu naučit chytat lelky?

Nudy se dnes tolik bojíme, že na boj s ní vynakládáme nemalé prostředky. Hodnota globálního zábavního a mediálního trhu má údajně v roce 2023 dosáhnout 2,6 bilionů dolarů. Paradoxem ale je, že to, co nám umožňuje nepřetržitou zábavu, nás vlastně přivádí k nudě. Nejen vlivem sociálních sítí a chytrých telefonů jsme se odnaučili alespoň pár minut denně nic nedělat. Prostředky zábavy máme prakticky na dosah ruky, čímž se ale ještě více vzdalujeme od prožívání života tady a teď. Ve frontě, na silnici v zácpě, v MHD, při cestě po ulici… Stále jsme napojení na telefon a telefonujeme, smskujeme, posloucháme hudbu a podcasty nebo hrajeme hry. Když přijdeme domů, hned žhavíme Netflix a sledujeme nekonečnou smyčku seriálů a reality shows. Jsme otupělí a chceme stále více. Více lásky, erotiky, emocí, násilí, krve a umírání.

Když to doženeme do extrémů, lidé si z nudy pořizují domácí zvířata, žijí s partnerem, kterého nechtějí, berou se a nebo rodí děti. Nudy se tak strašně děsíme, že si raději necháváme dávat bolestivé elektrické šoky, než abychom se museli vyrovnávat se svými myšlenkami. Aspoň to říká studie s názvem Just think: The challenges of the disengaged mind. Kde se v nás bere ta potřeba stále něco dělat? Proč nejsme schopní prostě na chvíli vypnout?

Pod slovem „nuda“ si lidé obvykle představí nepříliš příjemný stav, který může doprovázet rozmrzelost, nespokojenost, pocit zbytečnosti, frustrace, smutku, a který je současně unavující a vyčerpávající. Když se nudíme, čas nám ubíhá neúměrně pomalu, pozornost a výkon klesá a místo nich se objevuje podrážděnost. Ale stejně, jako náš mozek potřebuje kyslík, potřebuje i optimální míru stimulace a určitá dávka nudy k tomu patří,” upozorňuje psycholožka Zdeňka Pospíšilová (www.varias.cz).

Ta dnešní mládež…

Smutné je, že poslední dobou se nudíme i na těch telefonech. Nejvíce neuspokojená generace je paradoxně právě ta, která je používá nejvíce. Jsou to děti narozené mezi roky 1998 – 2010, tedy jinak známé jako generace Z. Údajně jsou na telefonech závislí také proto, že s moderními technologiemi vyrostly a vlastně nic jiného neznají.

Režisér a pedagog katedry multimédií na pražské Vysoké škole ekonomické Pavel Michalik letos natočil dokumentární film Offline, v němž čtyřem mladým lidem ve věku do dvaceti let na týden sebral chytré telefony a sledoval, co to s nimi udělá. Mladí podle něj neumějí být offline a nejsou zvyklí se nudit. Bohužel ale nemají možnost volby. Jedna z protagonistek filmu, Kristýna Weberová, řekla: “Ze začátku to bylo fajn, krize přišla pátý den. Začala jsem se nudit a těšit, až to skončí. Dnes jsem alergická na lidi, co jsou jen na mobilu.”

Znuděné děti i my ostatní pak s telefonem v ruce jen skáčeme z jedné aplikace na druhou a nenacházíme nic, co by nás opravdu zabavilo. Všechno už jsme viděli a nic nového nepřichází. Ze známého se stává nudné a z nudného otravné. “Je to vlastně velmi podobné tomu, co prožívaly předchozí generace, když bezcílně přepínaly televizní kanály či stanice na rádiu. Jen s tím rozdílem, že dnes je touha být zabaven bez vlastního přičinění, fyzické aktivity, či snad dokonce osobního kontaktu mnohem silnější,” píše web Daily Beast.

Britský filozof Bertrand Russell ve své knize Boj o štěstí, která vyšla už v roce 1930, tedy téměř před sto lety, napsal: „Generace, která nedokáže vydržet nudu, bude generace malých lidí, lidí odcizených od pomalých pochodů přírody, lidí, jejichž každý životní impulz zvolna uvadá podobně jako květiny ve váze.” Nepoznáváte se v tom náhodou?

Jak si zamilovat nicnedělání

Velký problém také je, že dnešní společnost je velmi orientovaná na výkon a máme pocit, že nudu si dovolit nemůžeme a pro spoustu z nás představuje něco zakázaného. My se přeci nemůžeme nudit, ještě jsme neudělali tohle a támhleto. Cestou vlakem nemůžeme jen tak koukat z okýnka na ubíhající krajinu. Musíme vytáhnout laptop, vyřizovat emaily a vztekat se, že nefunguje wifi. Když přijdeme z práce, tak si nemůžeme lehnout na gauč a chvíli jen odpočívat a opravdu nic nedělat. Musíme uklidit, zajet na nákup nebo umýt nádobí a pak si pustit ten nový seriál, o kterém všichni mluví. Vedeme k tomu i vlastní děti a pak se divíme, že je nic nebaví. “Rodiče často posílají své děti na celou řadu kroužků, aby měly „smysluplnou“ náplň. Děti se tak sice ani na vteřinu nenudí, ale zároveň přicházejí o možnost naučit se, že je v pořádku občas jen tak být a nemít za každou cenu nabitý program. A nevědí, jak se s pocity nudy zdravě vypořádat, až se s ní jednoho dne setkají,” říká Zdeňka Pospíšilová. Nudě se mnohdy vyhýbají také také ti, kteří se bojí setkání sama se sebou. “Nemáme-li dostatek podnětů, můžeme se snáz obrátit sami do sebe, všímat si věcí, na které v každodenním shonu není čas. A někdy to mohou být i věci o kterých víme, ale kterých si vlastně ani příliš všímat nechceme,” dodává.

Vše výše zmíněné ale vede k mnoha negativním problémům, jako je například vyšší stres, neschopnost koncentrace, závislost na technologiích nebo ztráta kreativity. Zatímco když se občas nudíme, necháváme volně plynout myšlenky, odpočíváme, vypínáme mozek. “Nuda není jen nepříjemný stav. Podobně, jako nám bolest dává signál, že jsme se poranili, nepříjemné pocity, které zažíváme při nudě, nám říkají, že situace, ve které právě jsme, pro nás není dostatečně stimulující a pokud se chceme cítit lépe, je potřeba něco změnit,” vysvětluje Zdeňka Pospíšilová.

Bylo prokázáno, že zaměstnanci, kteří pravidelně chodí na cigaretové pauzy, jsou výkonnější než jejich kolegové nekuřáci. Některé firmy dokonce své zaměstnance posílají na pauzy i v případě, že tito lidé nekouří. Důvod je prostý. Pokud zaměstnancům dojde inspirace nebo třeba nevědí, jak vyřešit úkol, na kterém zrovna pracují, není nic jednoduššího, než si udělat malou přestávku, nadechnout se čerstvého nebo nikotinového vzduchu a jít zase pracovat.

Během dne si tedy i vy dávejte pravidelné pauzy a snažte se prostě jen tak koukat do prázdna, snít, něco si čmárat… Dívejte se na nudu pozitivně, jako na nezbytný odpočinek pro váš mozek. Tělo vás odmění lepším spánkem, nápady, novým pohledem na svět i na váš život, budete mít více energie a také se výrazně zmírní míra frustrace a stresu, kterou mobilní telefony představují. Také zmizí pocit, že nic nestíháte, protože nebudete mít tendenci stále něco dělat a dělat to rychle. Snažte se trochu zpomalit a nechat někdy čas jen tak plynout.

Režim letadlo

O tom, jak může být nuda a nicnedělání povznášející si všímají i umělci. Americká výtvarnice Lynda Barry prohlásila: “Telefon nám toho hodně dává, ale bere nám tři klíčové součásti objevování: osamělost, nejistotu a nudu. Ty byly vždycky rodištěm kreativních myšlenek.” Toho si všimla i umělkyně Nina Katchadourian a rozhodla se dlouhé a nudné cesty letadlem trávit efektivně. Odložila telefon a vytvořila projekt s názvem Seat Assignment. Tvoří fotografie pomocí všeho možného, co v letadle objeví, a vznikají tak unikátní a velmi originální obrázky. “Pokud je naše pozornost roztříštěná a my si nedovedeme všímat maličkostí a detailů, může kolem nás být celá řada zajímavých věcí, ale my se budeme přesto nudit, protože je nevnímáme. Rozvíjení všímavosti, které je v posledních letech na velkém vzestupu, je tedy mimo celé řady dalších benefitů i dobrou prevencí nudy,” míní Zdeňka Pospíšilová.

Že je letadlo ideálním místem pro tvoření, si všiml i básník, umělec a autor motivačních knih, Austin Kleon. “Kdykoliv teď sedím v letadle, přemýšlím o všem tom umění, které bych zatím mohl vytvořit. Můj učitel psaní vtipkoval, že první zásadou psaní je zadek na židli. Jelikož při letu musíte elektronická zařízení přepnout do režimu letadlo a jste doslova připoutaní k židli, považuju letadlo za báječné místo pro práci,” píše v knize Jeď dál.

Proč tuhle metodu nepraktikovat i na zemi? Zkuste si režim letadlo na svém telefonu nastavovat častěji. Při jízdě tramvají, při čekání u lékaře nebo v restauraci. Zbavte se všeho, co vaše myšlenky totálně zabíjí. Napojte se sami na sebe a všímejte si maličkostí ve svém okolí a nebo dělejte něco, při čem vám budou myšlenky v hlavě poletovat a narážet jedna do druhé, až najednou cink a skvělý nápad je na světě!

Hra na schovávanou

Austin Kleon je velkým zastáncem odpojování se od celého světa, především pokud jde o tvoření a kreativitu. “Musíte ze světa utéct na tak dlouho, abyste měli dostatek času přemýšlet, věnovat se svému umění a přijít s něčím, co stojí za sdílení s ostatními. Musíte si tak trochu hrát na schovávanou, abyste vytvořili něco, co stojí za nalezení.”

Mnoho z nás v tomhle možná překvapila nedávná karanténa. Někteří utekli z města na chatu či chalupu a tam dali volný průchod svým myšlenkám. Žili zkrátka nějaký čas offline, protože co si budeme povídat, být online znamenalo také nepřetržitý přísun nových a nových informací o koronaviru a už to bylo chvílemi příliš stresující a únavné. A tak při ležení u bazénu, procházkách po lese nebo plení zahrady nejednoho z nás překvapilo, kolik toho vymyslel. Dobrý nápad se častokrát objevil ve chvíli, kdy to nikdo nečekal. Pro mě osobně je právě tohle obrovský lék na nedostatek nápadů. Mnohdy bohužel dobré věci u stolu nevysedíte a na Instagramu je nenajdete. Je dobré nechat telefon doma a jít ven, na chvilku se projít nebo proběhnout a najednou to jde jako po másle.

Dokonce i sám veliký Facebook uznal, že jeho nadměrné užívání škodí. Uživatelům doporučil, aby tuto aplikaci nezavrhovali, naopak ji používali ještě více, ale doplnili ji o smysluplně strávený čas. Pokud toho nejsme schopni, můžeme jen doufat, že nás všechny telefonní aplikace začnou nudit natolik, že začneme hledat zábavu jinde a budeme se nudit aktivně.

Německý filozof 19. století Arthur Schopenhauer tvrdil, že kdyby byl život sám o sobě smysluplný nebo naplňující, nic jako nuda by nemohlo existovat. Pokud vás tedy nuda obtěžuje, najděte si na práci něco pořádného. I kdyby to mělo být jen cílené, smysluplné a naplňující ležení na gauči.

5 tipů, jak se rychle zabavit

  1. Zavolejte někomu. Ozvěte se někomu z rodiny nebo kamarádce, kterou jste už dlouho neviděla. Místo na ikonu Instagramu klikněte na zelené sluchátko a chvíli si s někým povídejte. Beztak se jen vymlouváte, že na to nemáte čas a není to pravda.
  2. Učte se. Cestou do práce máme spoustu času na dělání něčeho užitečného. Místo hraní her na telefonu nebo poslouchání písniček z rádia, se můžete třeba naučit nový jazyk. Stáhněte si aplikaci nebo audio knížku a každý den se naučte jedno nové slovíčko. Z nudné cesty se hned stane zábava.
  3. Běžte ven. Čerstvý vzduch dokáže někdy s naší myslí udělat hotové zázraky. Jestli máte špatnou náladu, nic se vám nechce a máte pocit, že všechno, co děláte, je ztráta času, běžte se projít. Po pár metrech přijdete na jiné myšlenky a bude vám lépe.
  4. Zacvičte si. Sport je lékem snad na všechno. Nálada se zlepší a tělo vám poděkuje. Najděte si takový sport, který vám bude vyhovovat. Navíc ze sebe budete mít dobrý pocit.
  5. Plánujte. Vytáhněte diář nebo To Do list a zapisujte všechno, co vás napadne. Výlety, koncerty, výstavy, nové restaurace, věci, které si chcete koupit. Váš život bude hned smysluplnější.

Autorka: Anna Basiková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *