Stopka: výhody a limity

Stopka, neboli safeword je jedním ze základních stavebních kamenů konsensuálně provozovaných aktivit. I přes zdánlivě jednoduché použití je třeba vědět i o možných limitech.

V nejširším slova smyslu je stopka předem dohodnutým termínem, gestem či signálem, který vyšleme v momentě, kdy z nějakého důvodu nechceme pokračovat ve stávajících aktivitách (nepíšu „sexuálních aktivitách“, protože se domnívám, že využití stopky může být mnohem širší). Často se o něm hovoří především v souvislosti s provozováním aktivit, spadajících do spektra aktivit označovaných jako BDSM. Domnívám se však, že použití stopky by mělo být běžnou součástí kterýchkoliv partnerských aktivit, neboť možnost sdělit, co je pro nás ještě proveditelné a co z nějakého důvodu nemůžeme, či nechceme realizovat, odlišuje zdravý vztah od domácího násilí, a je elementární prevencí traumatu.

Jak jsem již zmínila, stopka je domlouvána předem, před započetím aktivit a všichni zúčastnění jsou s ní srozuměni. Mělo by se jednat o signál, který je jasně rozpoznatelný, aby bylo při jeho vyslání možné aktivity neprodleně zastavit. Lze tedy využít verbální stopky v podobě dohodnutého slova, či určitého gesta, které je na místě zejména v okamžiku, kdy provozované aktivity neumožňují některému z partnerů, aby se mohl verbálně vyjadřovat (například v situaci, kdy má partner nasazený roubík).

Při vymýšlení stopky si lze domluvit systém „1 – 0“, ve kterém stopka znamená definitivní ukončení aktivit, nebo vícestupňový systém semaforu, například zelená, oranžová, červená, kdy zelená značí, že je vše v pořádku, při oranžové je třeba zpomalit a červená znamená ukončení aktivit.

Kdy a s kým stopku používat

Náročnost aktivit může být různá a oblasti, ve kterých se lze ocitnout můžeme rozděli na zónu komfortu, zónu mírného nepohodlí a zónu traumatu. Ze zóny absolutního komfortu se při provozování BDSM lze dostat do zóny mírného nepohodlí. Jedná se však o nepohodlí, které je vítané. Cílem stopky je předejít vstupu do zóny traumatu, která s sebou nese řadu závažných rizik, z hlediska možného tělesného i psychického poškození. Stopku je tedy na místě použít vždy, pokud cítíme, že se aktivity dostaly do bodu, kde je náš „strop“, případně pokud máme dojem, že svého stropu dosáhl partner/partnerka. Stopku může použít kdokoliv z partnerů, bez ohledu na to, zda je v dominantní či submisivní pozici.

Setkala jsem se již mnohokrát s otázkou, s kým stopku používat. Domnívám se, že s kýmkoliv, bez ohledu na to, jak dlouho se s tímto člověkem znáte. U krátce trvající známosti důrazně doporučuji stopku používat, ale neméně podstatné je podle mého názoru její zachování i v případě partnerských vztahů, trvajících po mnoho let. I přes sebelepší znalost partnera se vždy může objevit taková situace, kdy není pouze z řeči těla jasně poznat, zda je vám to, co se právě děje, příjemné.

Limity

Užití stopky s sebou nese také několik limitů, které je dobré znát. Jedním znich je zapomenutí stopky. Proto velmi doporučuji volit jednoduchý, zapamatovatelný signál. Prosté „stop“ je srozumitelné a domnívám se, že vás intuitivně napadne spíš, než termín „FLÜGGÅӘNKб€ČHIŒßØLĮÊN“, který se objevil jako ne příliš funkční stopka ve snímku Eurotrip.

Limitující je rovněž lidský faktor. Myslím především takové situace, kdy partner v submisivní pozici stopku nepoužije i když je její použití na místě. Důvody mohou být dva. V prvním případě se může submisivní jedinec při provozování některých aktivit dostat to stavu jakéhosi „flow“, kdy je unášen na pocitové vlně. Tento stav je specifický mimo jiné zhoršenou schopností odhadnout své limity a nevčasné ukončení aktivit, ač se na pohled mohou zdát subjektivně velice příjemné, může vést například k omdlení. Může však nastat i situace, kdy submisivní partner stopku nepoužije zcela záměrně, například z touhy zjistit, kam až lze své hranice posunout, nebo z obavy, že by použití stopky znamenalo zklamání dominantního partnera či partnerky a jde tedy záměrně přes své vlastní limity.

Minimalizace rizik

Na místě je tedy otázka, co lze udělat proto, aby bylo použití stopky co možná nejefektivnější.

V prvé řadě bych zdůraznila, že cílem aktivit by nemělo být dohnat partnera za každou cenu k tomu, aby byl nucen stopku použít. Přirovnejme ji například k autolékárničce, kterou s sebou vozíme v automobilu při každé cestě, ale ideální je, abychom dojeli bezpečně a nemuseli ji vůbec použít. Taková je i stopka – je to zdravá prevence.

Stopku může použít kdokoliv z účastníků aktivit, bez ohledu na to, zda je v dominantní či submisivní roli. Submisivní partner používá stopku, pokud sám cítí své hranice, dominantní partner může stopku použít taktéž. Zde bych však podotkla, že společně s mírou moci, kterou od submisibního partnera dominant přebírá, přebírá také určité množství odpovědnosti a vzhledem k situacím, které jsem nastínila, kdy submisivní partner nemusí být ve stavu, aby si sám řekl, je na místě zaměření nejen na vlastní potěšení z provozovaných aktivit, ale i sledování reakcí submisivního partnera.

Pokud se již setkám s námitkami vůči používání stopky, nejčastěji se jedná o dvě: buď není stopka považována za nezbytně nutnou nebo se jedná o obavu, že prožitek z aktivit, které mají přinést pocit odevzdání, bezmoci a podobně, nebude pro partnery dostatečně hluboký a „uvěřitelný“, pokud zde bude možnost tyto aktivity kdykoliv ukončit. Z výše zmíněního vyplývá, že rizika, spojená s tím, že se aktivita neukončí dostatečně včas, mohou být velice vysoká. Co se týká možné menší hloubky prožitku, domnívám se, že ji lze brát jako určitou daň za bezpečí a minimalizaci rizik.

To, zda bude nebo nebude stopka používána záleží na volbě každého. Pokud se oba partneři shodnou, že toto pravidlo nechtějí využívat, je to samozřejmě společná svobodná volba. Pokud však jeden z partnerů stopku použít chce a druhý s ní z nějakého důvodu nesouhlasí, je na místě otázka, zda s tím, kdo se odmítne domluvit na respektování limitů druhého s jakýmikoliv aktivitami vůbec začínat.

Autorka: Zdeňka Řezníčková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *