Některé věci jsou člověku dány do vínku od narození. Jiné jsou naopak věcí racionální úvahy. Pochopením tohoto rozdílu lze změnit pohled na ty z nás, jejichž sexuální preference se více, či méně odlišují od většinové populace.
Pro přehled bych nejprve ráda vysvětlila několik pojmů.
- Sexuální deviace = nazývány též parafilie, aberace, či úchylky. Osobně propagujeme novější termín „sexuální variace“ či preference, který není zatížen negativními konotacemi tak, jako starší označení. Jedná se o trvalou kvalitativní odchylku od struktury sexuálně motivačního systému. Vzhledem k tomu, že jde o vrozenou dispozici či dispozici formovanou v raném dětství, nelze ji „léčit“, lze pouze pracovat na tom, jak realizovat svou sexualitu společensky vhodným způsobem.
- Sexuální chování = vnější projev sexuáního zaměření jedince. Jinými slovy se jedná o to, jak jedinec své sexuální zaměření realizuje.
- Sexuální delikvence = trestný čin, který souvisí nějakým způsobem s pohlavním vzrušením pachatele či objektu.
Ač se jedná o jednoduché pojmy, dochází bohužel i v dnešní době k jejich zaměňování a nesprávnému používání, což může vést k řadě nedorozumění a nepochopení. Tato nedorozumění plynou především ze zaměňování termínu sexuální preference za termín sexuální delikvence, respektive za předpoklad, že určitá sexuální preference nutně implikuje spáchání sexuálního deliktu.
Jak již bylo zmíněno, sexuální preference je trvalou záležitostí, člověk si ji nevybírá. Sama o sobě tedy není trestná i když je tak mylně médii prezentována – proto se můžeme setkat s nepravdivými výroky novinářů, plynoucí z neznalosti problematiky. Pro příklad uvádím jeden novinový titulek: „Soud poslal dovězení muže za zoofilii“. Skutečným důvodem pro vězení však v tomto případě nebylo zoofilní zaměření, ale pedofilní jednání, které je z pohledu české legislativy trestné. Žádný člověk dnes, alespoň v rámci České republiky, nemůže být stíhán za své sexuální preference.
Ale abych to ještě trochu „zamotala“… přítomnost určité sexuální variace ještě není nutným prediktorem sexuální delikvence. A platí to také opačně – to, že se člověk chová dle společenských pravidel ještě nemusí znamenat, že není deviantní. Sexuální delikventi mohou být zároveň „devianty“, ale nemusejí – může jednat i o člověka s absencí deviace, který se dopustí deliktu proto, že k němu nastanou vhodné podmínky, aniž by se jednalo o preferovaný způsob realizace jeho sexuality. Jedná se o rozhodnutí přistoupit k akci. Z toho důvodu nevnímám jako polehčující argument vrozenost specifického zaměření. Bez ohledu na ně má každý člověk možnost se rozhodovat, případně vyhledat odbornou pomoc.
Zároveň je třeba si uvědomit nesmírnou šíři spektra sexuálních variací, z nichž ne každá musí být nutně nebezpečná, byť starší označení deviace či parafilie může k takovému pocitu svádět. Příkladem variace, která vzbuzuje spíše úsměv, je dendrofilie, tedy láska ke stromům. Zatím jsem se nesetkala s tím, že by byl někdo stíhán za to, že objímá strom 🙂
Žijeme ve společnosti, zahrnující neznámé procento těch, jejichž sexuální preference nezapadají do většinové populace, jsou to však lidé, kteří svou sexualitu umění realizovat v rámci společenských pravidel, tzv. konsensuálně. Příkladem konsensuální formy realizace menšinové sexuální variace, je provozování partnerského sadomasochismu a zároveň dodám, že v případě sadismu a masochismu se jedná o jediné dvě sexuální variace, které jsou vzájemně kompatibilní.
Shrnutí
Přítomnost určité sexuální variace není nutným předpokladem konání sexuálního deliktu. Sexuálního deliktu se mohou dopoušět i lidé, jejichž sexuální preference se shodují s většinou společnosti. Sexuální variace sama o sobě není trestná. Člověk nemá na výběr v tom, s čím se narodí, ale v tom, jak se svou vrozenou výbavou naloží a jak se zachová.
Autorka: Zdeňka Řezníčková