Sexuální kriminalita z právního pohledu: komparace vybraných skutkových podstat

Publikováno v časopise Sexuológia, 2020. Autoři: Radim Zdych, Zdeňka Pospíšilová a Petr Weiss

Abstrakt

Sexuální kriminalita patří mezi závažné společenské jevy a ze své podstaty cílí na neiintimnější součást člověka. V rámci českého trestního zákoníku se lze setkat se třemi na první pohled podobnými trestnými činy, kterými jsou znásilnění, sexuální nátlak a pohlavní zneužití. Cílem autorů článku je vymezení těchto činů, stručné vysvětlení odlišnosti v pojmových znacích a zpřehlednění problematiky pro odborníky, jež se s touto problematikou ve své praxi setkávají.

Klíčová slova

sexuální kriminalita, znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneužití

Summary

Sexual criminality belongs to most griveous societal phenomena while interfering with the most intimate part of human integrity. From the point of view of czech legal framework, there are three prima facie similar crimes, those being rape, sexual coercion and sexual abuse. Authors‘ aim is exact and concise definition of these crimes and differentiation between them for experts from different fields to clearly grasp these concepts.

Keywords

sexual criminality, rape, sexual coercion, sexual abuse

Úvod

Sexualitu lze chápat jako velmi niternou, intimní oblast, jejíž narušení může mít pro oběti za následek řadu negativních dopadů (Roubalová, 2019) od opakujících se myšlenek v souvislosti s trestným činem, přes ztrátu pocitu bezpečí a strach z opakování trestného činu, dopad na mezilidské vztahy v podobě vyhýbání se kontaktu či větší citlivosti na komentáře, až po rozvoj závažných psychických obtíží, jako je například posttraumatická stresová porucha. Z tohoto důvodu vnímáme sexuální kriminalitu jako velice závažný jev, se kterým se lze současně setkat v rámci celé řady oborů včetně práva, psychologie, psychiatrie, sexuologie a mnohých dalších. Zároveň kontext, v jakém se lze s touto problematikou potkávat je velmi pestrý, od prvotního kontaktu s obětí či pachatelem, přes zpracování soudně znaleckých posudků a trestní řízení, až po možnou terapeutickou práci s obětí či pachatelem.

Často se setkáváme s tím, že i mezi odborníky občas panuje zmatek, co se týče vymezení některých skutkových podstat, se kterými se lze v praxi setkat a které mohou na první pohled působit velmi podobně. Z toho důvodu jsme se rozhodli tuto problematiku více zpřehlednit a nabídnout stručné právní vymezení tří skutkových podstat.

Vymezení vybraných skutkových podstat

Hlava III1 českého trestního zákoníku pracuje m.j. se třemi, na první pohled značně podobnými skutkovými podstatami. Neprávnímu oku se mohou různé skutkové podstaty překrývat, ovšem pojmové znaky mají rozdílné. Přirozeně je tedy nutno je systematizovat do různých skutkových podstat, znásilnění, sexuální nátlak a pohlavní zneužití. Pro spáchání všech zmíněných trestných činů je třeba úmyslného jednání. Zda se bude jednat o přečin či zločin, rozhodne až v individuálním případě ústanovení v § 14 TZ. Jak název hlavy napovídá, trestním právem postihované jednání je „jednání, která jsou v rozporu s mravními názory společnosti na sexuální vztahy.“ Bezprostřední dedukcí tedy seznáme, že pachatelem může být jakýkoliv muž i žena vůči jakémukoliv muži i ženě.2 Chráněnou hodnotou (objektem trestného činu) je svoboda rozhodování v pohlavních vztazích pro znásilnění a sexuální nátlak a nerušený mravní a tělesný vývoj dětí, který by mohl být narušen předčasnými pohlavními styky nebo jiným nevhodným jednáním pro pohlavní zneužití.

Pohlavní styk a násilí

Ze začátku je nezbytné definovat základní pojem pohlavního styku a násilí tak, jak ho chápe české právo.

Pohlavní styk je značně rozsáhlý pojem. V nejširším významu se budou nacházet činnosti jako osahávání na prsou, ohmatávání genitálií, líbání přirození či vzájemná masturbace. Závažnější formou pohlavního styku je pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží (PSSS) a soulož samotná. Soulož je spojení pohlavních orgánů muže a ženy. PSSS je napodobení soulože samotné, lze tedy dovodit, že jednání bude obsahovat digitální, orální, anální či jinou penetraci penisem, či pochvy.

Násilí je složeno ze dvou pojmových znaků, fyzické složky a působení na druhého. Dá se tedy shrnout jako „použití fyzické síly k překonání kladeného nebo očekávaného odporu. Není podmínkou aby napadený kladl odpor.“ Tedy i v případě že oběť upustí od odporu pro bezbrannost. Násilím bude i uvedení osoby do stavu bezbrannosti lstí.3

Uvedené vymezení pojmových znaků trestných činů je definující pro všechny probírané skutkové podstaty.

Znásilnění § 185

(1) Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo

kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti,

bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1

a) souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží,

b) na dítěti, nebo

c) se zbraní.

Pro naplnění společensky nejškodlivější skutkové podstaty ve třetí hlavě je potřeba dvojího jednání, násilím (pohrůžce) a pohlavním stykem. Pohrůžka se nemusí vztahovat k bezprostřednímu užití násilí, je ji možné směřovat do budoucna. „Pohrůžka násilí nemusí směřovat přímo proti napadenému (může směřovat vůči jeho dítěti, blízkému příbuznému apod.). Pohrůžka se může týkat i násilí na majetku, avšak vždy jejím obsahem musí být násilné chování, tedy použití fyzické síly, neboť postrádá-li pohrůžka tento charakter a je jí jen vyjadřována těžká újma, jedná se o znak pohrůžky jinou těžkou újmou“. Definici pohrůžky jiné těžké újmy autor uvádí u znásilnění, neboť právě pro tento případ je specifická.1

Základní skutková podstata dle odstavce 1 trestá nejširší význam PS. Souloží či PSSS pachatel naplňuje kvalifikovanou skutkovou podstatu dle odst. 2. Stav bezbranosti může být opilost, duševní porucha, stav bezvědomí, či dokonce stav v rámci gynekologického vyšetření, kdy žena není schopna rozeznat jednání lékaře. Důležité je připomenout, že v případě kdy pachatel uvede oběť do stavu bezbranosti, dopustí se násilí.

Sexuální nátlak § 186

(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, nebo

kdo k takovému chování přiměje jiného zneužívaje jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo zákazem činnosti.

(2) Stejně bude potrestán pachatel, který přiměje jiného k pohlavnímu styku, k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování zneužívaje jeho závislosti, nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu.

Skutková podstata trestá „chování, při němž nedochází k fyzickému pohlavnímu kontaktu s pachatelem, avšak pachatel je nutí, aby ony samy prostřednictvím svého těla a na něm prováděných erotických nebo sexuálních úkonů nebo jeho obnažováním působily na sexuální vnímání pachatele.“ Sexuální násilí tedy kriminalizuje jiné jednání, než je pohlavní styk. Stále je zde ale zapotřebí páchat násilí.

Specifikem pro tento trestný čin je třetí skutková podstata, pracujícím s pojmy zneužití závislosti, nebo postavení a z něho vyplývající důvěryhodnost nebo vliv. Rozhodným kriteriem závislosti je její fakticita, typicky výchova či péče. Postavením se může rozumět kněz, lékař či jiná postava autority.

Pohlavní zneužití § 187

(1) Kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let.

Nejprve je namístě upozornit na předmět útoku, tedy dítě1 mladší patnácti let. Zákon poskytuje ochranu dítěti, které ještě nedosáhlo patnáctého roku věku. Ve chvíli, kdy jej dosáhne, tedy v den svých patnáctých narozenin, nemůže být, přirozeně, mladší patnácti let.2

Popis skutkové podstaty používá známý termín soulož a poněkud vágní termín jíný způsob pohlavního zneužití. Ten je doktrínou a judikaturou vykládán jako „intenzivnější zásah do pohlavní sféry poškozených, jako např. ohmatávání prsou nebo pohlavních orgánů, líbání přirození apod., které směřovaly k sexuálnímu vzrušení pachatele. Soudy správně spatřovaly naplnění uvedeného zákonného znaku nejen v aktivní činnosti pachatele, ale i při aktivním jednání poškozené osoby (např. ohmatávání pachatelova údu).“

Je kritické poznamenat, že ke spáchání pohlavního zneužití není potřeba použít násilí. V případě použití násilí spolu s jednáním popsaném v pohlavním zneužítí se bude jednat o zločin znásilnění dítěte mladšího patnácti let dle § 185, odst. 1, 3, a). Existence této skutkové podstaty je opodstatněna ochranou nerušeného mravního a tělesného vývoje dětí, který by mohl být narušen předčasnými pohlavními styky nebo jiným nevhodným jednáním.

Závěr

Jak vidno, pro správné pochopení a subsumpci zmíněných skutkových podstat je nutno důsledně rozlišovat mezi pojmy pohlavní styk, pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží a souloží samotnou spolu s pojmem násilí. Kde kdo by toto označil za slovíčkaření, nicméně nejen autoři, ale zejména soudy jsou však přesvědčeny o důležitosti správné terminologie.

Literatura

Jelínek, J. a kol. (2016). Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. Praha: Leges.

Roubalová, M. (2019). Oběti kriminality: poznatky z viktimizační studie / Michaela Roubalová, Jakub Holas, Zuzana Kostelníková, Martina Pešková. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci.

Šámal, P. a kol. (2012). Trestní zákoník. Praha: C. H. Beck.

Legislativa: Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů

Judikatura: Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009, sp. zn. 3 Tdo. 535/2009

Ze sbírky rozhodnutí: 17/82. 10/1979-II, 5/79-24, 36/79, 18/82, 6/84, 43/94, 46/06, 24/13.

_______________________________

1) Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti.

2) „trestněprávní teorie i praxe […] připouští, že trestného činu znásilnění se může dopustit i žena vůči muži nacházejícímu se v tzv. pasivní roli, když po překonání jeho odporu a proti jeho vůli s ním vykoná soulož, tj. zavede si sama pohlavní úd muže do pochvy.“

3) Zároveň lest je vyvolání či využití omylu někoho jiného ve vlastní prospěch.

4) Za pohrůžku jiné těžké újmy nutno považovat takové jednání pachatele, které může vést k újmě např. na cti, dobré pověsti, v rodinném životě za situace, kdy se újma jako těžká jeví objektivně a kdy napadený ji také jako těžkou újmu pociťuje. Musí přitom jít o jednání neoprávněné. O takovou pohrůžku se jednalo, když obviněný hrozil poškozené lékařce, že ji oznámí policii pro nedovolené přerušení těhotenství, kdy v případě splnění hrozby by poškozené hrozilo trestní stíhání, a proto taková hrozba byla i z objektivního hlediska „jinou těžkou újmou“, neboť poškozené lékařce hrozilo společenské i profesionální poškození.

5) Srov. §126 TZ „Dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákon nestanoví jinak.“

6) Neplést s hranicí patnácti let u nabytí trestní odpovědnosti kde by se aplikovalo ustanovení v § 139 TZ „Kde tento zákon spojuje s uplynutím určité doby nějaký účinek, nezapočítává se do ní den, kdy nastala událost určující její začátek.“ Zmíněná ochrana dítěti do patnácti let již není poskytována v den patnáctých narozenin.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *