Obdrželi jsme dotaz, zda je možné naučit se mít rád BDSM. Šlo o následující modelovou situaci: tazatel preferuje tyto aktivity, zatím co partnerka nikoliv. Je přesto možné, aby se partnerce začaly tyto aktivity líbit? Domníváme se, že se jedná o poměrně častou otázku a proto jsme se rozhodli ji zodpovědět i zde, na našich stránkách.
Pro některé mohou být konsensuální sadomasochistické preference u partnera nepřijatelné natolik, že takový vztah raději ukončí. Proto pokud vycházíme v této situaci z předpokladu, že partnerka již o preferencích tazatele ví a chce s ním být, je to krůček na dobré cestě. Zcela klíčová je zde komunikace.
Nejprve je třeba mít jasno, z jaké situace vycházíme – zda partnerka k těmto aktivitám zaujímá víceméně neutrální postoj (čili „nenadchne, ani neurazí“), nebo je výslovně odmítá. Obě tyto varianty jsou v pořádku, stejně jako fakt, že partnera zajímají. Preference v sexuální oblasti jsou individuální záležitostí a aktivity v rámci partnerského sadomasochismu jsou navíc ze statistického hlediska přece jen menšinovou záležitostí i když tomu dnešní mediální obraz nemusí nasvědčovat.
Za zásadní považujeme pravidlo konsensuality, tedy že nikdo nesmí být do ničeho nucen a vše se děje po vzájemné dohodě. Je tedy na místě, aby partnerka, která tyto aktivity nepreferuje, nebyla do ničeho tlačena, protože takový tlak může vyvolat spíše ještě větší odpor, než nadšení. Vzhledem k tomu, že cílem partnerského sadomasochismu je potěšení a sexuální vzrušení, je na místě, abyste si tyto aktivity užili společně, oba dva. Proto je také na místě aby partner projevil zájem o partnerčiny potřeby, přání a ptal se, co ji konkrétně láká, co by chtěla vyzkoušet a podporovat ji v tom, aby s ním o svých představách otevřeně komunikovala. Tím se dá vytvořit bezpečný prostor důvěry pro sdílení představ a přání obou. V momentě, kdy bude partnerka vědět, že jste přístupní jejím nápadům na experimenty v sexuální oblasti, tím spíše může být ochotná zkusit i něco z toho, co se líbí vám.
Je samozřejmé, že záleží na konkrétních aktivitách, které si přejete s partnerkou dělat, ale jistě je vhodné začínat po malých krůčcích, zvláště pokud se partnerka v této oblasti pohybuje poprvé. Zcela zásadní je samozřejmě dodržení elementálních principů bezpečnosti, jakými je SSC (save, sane, consensual), stopka a seznámení partnerky s těmito pravidly, které může pomoci odbourat možné obavy.
Počítejte s tím, že snaha o zaujetí partnerky pro tyto aktivity může být během na dlouhou trať s nejistým výsledkem. V pro vás ideálním případě naleznete s partnerkou takové aktivity, které naplňují vás oba. Za určitý úspěch lze považovat i to, pokud partnerku pro tyto aktivity nenadchnete, ale přesto bude ochotná je s vámi nějakým způsobem provozovat. Jedná se však o určitý kompromis a ne každému vyhovuje představa, že provozuje aktivity s někým, kdo sice není proti, ale zároveň je jasné, že ho to ani neláká.
Reakcí, se kterou se asi setkat nechcete, je partnerčino odmítnutí těchto aktivit. I to se může stát. Důvody jsou samozřejmě různé. Za tímto odmítáním mohou být obavy, stud, předchozí zkušenosti, ale také zkreslené představy o tom, jak tyto aktivity vypadají. Stejně tak se lze setkat s prostým „NE“ bez vysvětlení. V takovém případě se otevírá otázka, nakolik jsou pro vás tyto aktivity v partnerství zásadní (sexualita zaujímá na hodnotovém žebříčku každého z nás jiné místo a je samozřejmě pouze jednou z dílčích částí partnerského vztahu) a zda jsou jiné partnerčiny kvality pro vás významné natolik, abyste i přes tento nesoulad v partnerství setrvali.
Ptáte-li se tedy, zda se lze “naučit” mít rád BDSM rád, tedy zda spíše lze “naučit” partnerku, aby měla tyto aktivity ráda, domníváme se, že nedá. Je ale šance, že partnerka zjistí, že ji tyto aktivity také určitým způsobem oslovují, nebo bude otevřená tomu je realizovat s vámi tak, aby vás potěšila a sama s tím byla tzv. v pohodě. Ne vždy se to podaří, ale pomocí otevřené komunikace, podporování důvěry i vzájemného porozumění a sdílení svých představ lze dojít k nalezení takových aktivit, které vás osloví oba dva.
Autoři: Zdeňka Řezníčková a Marek Pospíšil