Jako lvi v kleci

Publikováno 28. 3. 2020 v Lidových novinách

Žádný byt není dost velký, žádná zahrada dostatečně rozlehlá a žádný kout uspokojivě tichý. Se svými nejbližšími většina z nás najednou tráví více času, než by chtěla, kila letí nahoru a vidina návratu k normálnímu životu v nedohlednu. Co dělat, aby náročné období vydržela naše psychika i tělesná schránka?

V jakém stavu ukončíš karanténu? Tak začíná jeden zmnoha vtipů na téma aktuální situace, kolující na sociálních sítích. Nabízí hned čtyři možnosti: a) o 10 kg těžší, b) těhotná, c) jako alkoholik, d) rozvedená, e) všechny odpovědi jsou správné. I když má jít o legraci, vcelku dobře to vystihuje, co se s námi a kolem nás děje. Vyhlášení nouzového stavu pro celé Česko a nutnost dodržování karantény zasáhly do života nás všech. Jsme mnohem více doma a v intenzivnějším kontaktu se svými nejbližšími. To, co zpočátku vypadalo jako vyhlídka na prima vybočení ze stereotypu, se v řadě domácností mění v nočnímůru. I ty nejvyrovnanější rodinné poměry se mohou snadno změnit v tragédii takřka antických rozměrů jednoduše proto, že ztrácíme svůj obvyklý odstup, který nám umožňovala práce i škola. Jak tedy zvládnout následující týdny, možná měsíce, v „ponorkovém režimu“ s conejmenšími škodami na svém tělesném i duševním zdraví?

Izolace neznamená ztrátu radosti

Dobrá zpráva je, že v Česku vznikla, vzniká a nejspíš ještě vznikne řada iniciativ a projektů, které na dálku pomáhají vyrovnat se se změnami obvyklého fungování. Nabízejí třeba pomoc se školní výukou dětí, online psychologickou péči pro vyčerpané, rady odborníků v oblasti výživy či možnosti, jak se nyní třeba zlepšit v cizích jazycích. A díky světovému online zpravodajství se lze inspirovat i v zahraničí, kde média přinášejí zcela konkrétní návody, jak současnou situaci zvládnout aspoň trochu s nadhledem. Například britský deník The Guardian pravidelně otiskuje doporučení osobností různých profesí, jak vzájemný odstup a omezení pohybu mimo domov nejen přežít, ale dokonce si je tak trochu i užít. Vedle vaření a pěstování bylinek tu je také například tip na dekorování svého domova. Úspěšný je návod na tzv. „cocktail hour“, tedy rozhodnutí spisovatele a novináře Henryho Portera dát si skleničku s přáteli prostřednictvím videokonference. Hospody a bary jsou nyní ve Velké Británii, stejně jako v Česku, uzavřené, ale on nechce přijít o kontakt s lidmi, které má rád. „To, co se děje kolem Covid-19 a jak nás to ovlivňuje, je pro nás opravdu znepokojivé, ale hodina večer spřáteli pomáhá snižovat úzkost. Samozřejmě můžete vynaložit mnohem více úsilí než já, obléknout se, zapálit svíčky, připravit si jednohubky, ne chipsy, ty dělají moc hluku,“ radí spisovatel. Smyslem jeho „cocktail hour“ není ani tak v tom, aby do sebe dostal nějaký ten alkohol, ale spíš aby nadále zůstal v kontaktu s lidmi, s nimiž je mu dobře.

S alkoholem je to právě naopak a určitě není univerzálním lékem na nepříznivou situaci. Právě naopak. Varuje před ním (jakož i před jinými návykovými látkami) ve svých aktuálních doporučeních i Světová zdravotnická organizace. Spíš než smysluplné řešení jde o berličku, která může napáchat víc škody než užitku.

Pomalu se ztrácíme v sobě

Zachovat si i v nenormálních podmínkách „normální“ zvyky a rituály je totiž jednou z cest, jak se nerozpadnout. „Když byl vyhlášen nouzový stav, trvalo mi tak třidny, než mi došlo, co se vlastně děje. Nejdřív jsem to brala jako dovolenou, která spadla z nebe, ale pak mi došlo, že se doma jen tak potácím a ztrácím svůj obvyklý denní režim. Najednou jsem nemusela brzy ráno vstávat, nebylo nutné si udělat make-up a všechno se tak nějak rozplynulo,“ popisuje dvaatřicetiletá Zuzana, která pracuje jako personalistka jedné velké společnosti. Firma udržuje provoz na nezbytném minimu, a tak je omezené i pracovní nasazení. Navíc zavřené jestudio jógy, kam pravidelně chodila cvičit, a představa večeře s přáteli v oblíbené restauraci je nyní v nedohlednu. „Najednou mám až moc volného času a nevím, co s ním,“ přiznává.

Pocity, které prožívá, nejsou až tak neobvyklé. Režim a řád jsou pro nás přirozené. Jenže většina činností, kterýmj sme se věnovali a které strukturovaly naše dny, je radikálně omezena – a to platí jak o těch pozitivních, tak o těch méně příjemných. Tak například buzení dětí do školy: sice to není milá aktivita, ale jasně určuje začátek dne, stejně jako nutnost odejít v určitém čase z domu. Toto ale
nyní chybí. „Jednou z věcí ,která člověku pomáhá udržet si duševní pohodu, je náplň, které by se mohl věnovat. Jednak může samotná činnost přinášet radost a současně je to něco, co nám pomáhá, abychom se neustále nevraceli k tomu, co je nyní všude kolem nás a co řadu lidí stresuje,“ vysvětluje psycholožka Zdeňka Pospíšilová, která se věnuje poradenské praxi v Kladně. Ona sama sice vstává o něco později než běžně, ale přesto se snaží, aby to bylo alespoň v přibližně stejnou dobu. Dál se věnuje na dálku klientům, v omezené míře i svým zálibám.

„Setkávám se s tím, že pokud člověk nemá rámcový plán, může snáze propadat pocitům bezradnosti a nejistoty ohledně budoucnosti. Každý člověk je individuální a vypořádává se s nastalou situací jinak. Někomu naopak může vyhovovat volnější režim, ale obecně doporučuji zachovat základní denní rutinu, která může býtdobrou oporou,“ dodává.

Psycholožka Pospíšilová se pak, stejně jakodalších více než 400 odborníků a odbornic v oblasti duševního zdraví, zapojila do iniciativy #delamcomuzu (www.delamcomuzu.cz), kdy je možné jako laik i zdravotník požádat o psychologickou konzultaci v souvislosti se současnou krizí. Tato pomoc je poskytována zdarma.

Sestava od českých výsadkářů

Plán oceníte i voblasti stravování a pohybu. Online poradenství na dálku lze nyní získat v případě, že člověk řeší, jak a co by měl vlastně jíst. Ve srovnání sepidemií a jejími důsledky se to může zdát
jako banalita, ale dodržování zdravého životního stylu je podle Světové zdravotnické organizace jednou z cest, jak všechno zvládnout. „Pokud musíte zůstat doma, správně se stravujte, dobře spěte, cvičte a udržujte sociální kontakt se svými blízkými doma a e-mailem nebo telefonicky s dalšími členy rodiny a přáteli,“ doporučuje tato odborná autorita. Vlastní videa s tím, jak nyní, když jsou zavřené posilovny, cvičit, nabídla dokonce i Armáda ČR. S heslem Nás koronavirus nedostane výsadkáři, ale i Hradní stráž zveřejňují na facebookovém profilu armády sestavy cviků, které pomohou zůstat fit i ve ztížených podmínkách.

Pomoc nabízí také Obesity News, zpravodajský portál zaměřený na problematiku prevence a léčbu obezity, vytvářený přímo odborným týmem, v němž jsou specialisté ze 3. interní kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnicev Praze. Nově spouští online poradnu pro všechny, kdo chtějí hubnout, ale i pro ty, kdo nevědí, jak nyní správně jíst, protože vypadli ze svého obvyklého rytmu.

„Jsme v situaci, kdy řada lidí nemá možnost pohybu venku. Mohou pouze v omezené míře cvičit doma. Je ale pro ně velmi těžké, jak nyní stres nekompenzovat jídlem a vyhnout se tak nekontrolované spotřebě, a právě jim chceme poradit,“ vysvětluje docent Martin Matoulek, obezitolog, který za projektem stojí. Podle něj je nyní důležité naučit se rozlišovat jen to, že mám „na něco chuť“, od toho, že mám hlad, a trvat na tom, že lidé jedí společně v klidu u stolu.

Zároveň někdo může vzít současnou situaci jako příležitost k tomu, jak zlepšit své obvyklé návyky. „Mnozí znás mají více času nejen na přípravu jídla, ale i na nákupy a jejich plánování a právě to, že se budou soustředit na svůj jídelníček, jim může pomoci překonat stresující období. Pokud se na změny necítím, užitečné je jen zaznamenávat to, co během dne sním, a uvědomit si to. Není důvod stydět se za to, že něco nezvládáme, ale pomůže nám, pokud si zaznamenáme, co jíme, umíme to popsat a jsme schopni to ve spolupráci s odborníky řešit. My jsme tu od toho,“ uklidňuje docent Matoulek.

Nikdo není dokonalý

Zásadní součástí denního režimu je práce. Jenže z režimu home office, který byl dříve dobrovolnou volbou u řady profesí, je najednou povinnost, a tak ztrácí své mnohé výhody. Nemluvě o tom, že pracovat z domova spolu s dětmi je na hranici kapacit všech zúčastněných. „Nová situace nám změnila zažitý home office na zcela nový fenomén–homelife. Vše, co jsme byli zvyklí dělat po celý den na různých místech, se nám smrsklo do našich domovů. Je nám jasné, že jde o nový digitální způsob práce, digitální způsob života,“ přibližuje Jitka Adámková, ředitelka divize lidských zdrojů T-Mobile Czech Republica Slovak Telekom. Tato společnost proto mimo jiné vytvořila pro své zaměstnance diskusní skupinu „život za časů korony“.

V diskusní skupině „život za časů korony“ se neřeší práce, ale právě více či méně vážné tipy, jak se se současnou situací vyrovnat. Jitka Adámková radí oddělit pracovní a nepracovní části oblečením. „Oblečte se, jako když jdete do práce. Pomůže to rozdělit den jak vám, tak ostatním členům domácnosti a taky sebudete víc těšit na ten slastný pocit‚ hurá do tepláků‘. A budete vypadat líp i na kameře při videokonferencích,“ směje se. Od věci podle ní není ani jak plánování času, tak zpětné hodnocení dodržení plánu. Důležité je také nerezignovat na nepříjemné úkoly. „Udělejte každý den něco, co je pro vás opravdu náročné. Aspoň nezlenivíte,“ říká.

Time out prorodiče

Nutnost pracovat z domova ovšem přináší v rodinách, kde jsou děti, značné komplikace. Najednou splývá pracovní a rodinnýčas – a upřímně, vyplňovat tabulky nebo dokončovat důležitý projekt dost dobře nejde,pokud máte pod nohama rozházené kostičky lega anebo s potomkem máte zvládnout problematiku lišejníků. „Je přirozené, že se cítíme přetížení, unavení, cítíme nejistotu i obavy z toho, jak všechno ekonomicky zvládneme. Rodiče nyní musí skloubit svou obvyklou profesi s profesí pedagoga, kuchaře a pečovatele v jednom, což není dlouhodobě zvládnutelné,“ popisuje psycholožka Zuzana Masopustová, která působí na katedře psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně (mnoho užitečných rad můžete najít na stránkách https://psych.fss.muni.cz/koronavirus). Podle ní i ve zcela funkčních vztazích vybublají nepříliš pozitivní emoce. Není to ale prohra nebo selhání, byť to tak někteří rodiče mohou vnímat už jen proto, že cítí, že nenaplňují nerealistický model vždy přívětivého rodiče, který dokáže udržet nervy na uzdě. „Spíše než selhání bychto, že třeba zvýším hlas nebo zakřičím na své děti, vnímala jako upozornění, že je toho na mě moc a že mám zvážit, zda je možné ubrat, třeba ve svých nárocích na sebe,“ vysvětluje. Příkladem může být třeba to, že si jako rodič dovolím nebýt neustále k dispozici. „Pro řadu rodičů je i v běžných situacích, natož nyní, náročné nastavit hranice a dokola svým dětem vysvětlují, že potřebují čas, ale reálně ho nemají. Je však užitečné své dítě naučit, že nyní nefunguju a budu fungovat, když mě nyní nechá být,“ dodává s tím, že se toto dokážou naučit už batolata či děti s handicapem. Konkrétním signálem pro rodičovský „time out“ může být hrníček s kávou a sdělení, že dokud si ho nevypiju, nejsem napříjmu.

Škola není zásilkovna

Velký vliv na domácí atmosféru má škola, respektive to, zda vzala mimořádnou situaci jako prostor k přehození dlouhého seznamu úkolů na rodiče, nebo funguje spíš jako spojenec nabízející pomoc. „Vím od rodičů, se kterými jsem v kontaktu, že některé školy přicházejí s obrovským množstvím požadavků, které jsou naprosto neúměrné současnému stavu. Školy místo výuky produkují úkoly a redukují práci jen na kontrolu výsledků, což je nejen nevhodné, ale i nebezpečné. Řada rodičů nemá kapacity na to, aby se vedle své práce věnovali ještě výuce na plný úvazek. Výsledkem je, že roste míra stresu, která se negativně podepisuje na atmosféře v celé rodině,“ upozorňuje Zuzana Masopustová. Školy by podle ní měly ubrat v tlaku a současně hledat způsoby, jak by mohli rodiče a vyučující spolupracovat. Nabízejí se třeba videokonference, možnost konzultace učiva na dálku i méně obvyklé metody výuky. Třeba učitelka českého jazyka Barbora Slámová, která v Ústí nad Labem učí 7. a 8. třídu, založila instagramový profil cestina_na_pohodu, kdeprobírá záludnosti jazyka. Jeho obsah je určen žákům a žákyním, a navíc ho mohou konzumovat v prostoru,kde se řada z nich přirozeně pohybuje.

Příkladem dobré praxe, který může rovněž inspirovat ostatní, je Biskupské gymnáziumv Brně. To ukazuje důležitou cestu, jak škola a lidé v ní mohou být oporou pro ostatní a nabízet víc než jen získání znalostí. „Síť je moderní slovo, raději mám výraz communio, společenství. A i když silné a pevné společenství přijde o místo, neztrácí na duchu, je stále předivem vztahů, které generuje činy. Pevně věřím, a mnohé zprávy mě v tom utvrzují, že se tak děje právě dnes. Že naše škola není jen poskytovatelem vzdělání, zásilkovnou domácích úkolů, nýbrž jakousi platonskou jeskyní idejí, které vás vedou ke konání dobra. Že je dílnou lidskosti, která se projevuje prakticky, tady a teď. Pochopit a zvládnout dnešní situaci, zachovat klid a pomáhat druhým je dnes víc než odevzdávat vyplněné tabulky a online testy. Lidskost a pevný charakter nejsou intelektuální, ale srdeční výdej. Dnešek je tedy výzvou, abyste se lidsky osvědčili,“ mimo jiné vzkazuje na facebookovém profilu školy její ředitel Karel Mikula.

Úleva provšechny

Krize, u které není tak zcela jasné, kdy skončí a v jaké podobě se podaří obnovit výuku, může být zároveň i prostorem pro to, jak získat cenné dovednosti, jako je vzájemná ohleduplnost, komunikace se staršími generacemi, které třeba tak dobře neovládají internetové platformy, na nichž se pohybují nejmladší členové rodiny, nebo to, že si děti vyzkouší, jaké to je, pomáhat ostatním, třeba v podobě pomoci se šitím roušek nebo zajištěním nákupů pro někoho ze sousedství. „Jen překonat současnou situaci je na všechny víc než dost a to by si měl uvědomit i školský systém. Nyní je prioritou vše zvládnout, včetně toho, jak pracovat se svým vlastním stresem, nikoliv to, kolik úkolů děti zvládnou za týden. Už jen to, že školy přestanou vyvíjet tlak na rodiče a místo toho nabídnou podporu, může být úlevné pro všechny,“ shrnuje psycholožka.

Autorka: Ludmila Hamplová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *