BDSM mýtů zbavené

Abstrakt

BDSM je oblast dodnes opředená řadou mýtů a stereotypů. Tento článek vymezuje pojem BDSM, představuje problematiku jeho využití jako odborného synonyma pro sadomasochismus či sadomasochistické aktivity a předkládá sedm častých mýtů, se kterými se lze v souvislosti s BDSM setkat.

Klíčová slova

BDSM, sadomasochismus, sadismus, masochismus, fetišismus, leisure activity, sexuální variace, deviace

Summary

The BDSM is a topic that is still braided by myths and stereotypes. This article defines the concept of BDSM, presents the issue of its use as a synonym for sadomasochism or sadomasochistic activities and presents seven common myths about BDSM.

Keywords

BDSM, sadomasochism, sadism, masochism, fetishism, leisure activity, sexual variation, deviation

 

Úvod

Sexualita je téma oblíbené a často medializované. Nicméně přes množství informací, kterými jsou čtenáři v současné době zásobováni, přetrvává stále řada mýtů a stereotypů. Důvodem, proč to tak je, je z našeho pohledu častá povrchnost v médiích prezentovaných informací, fakt, že se mnohdy jedná spíše o texty mající za cíl přinést senzaci, ne otevřít dialog a objektivně informovat. Jejich výsledkem tak bývá prohlubování předsudků, či dokonce strach z jinakosti, namísto porozumění.

Jednou z oblastí, u které se s touto problematikou dosud setkáváme, je BDSM. Množství osob, které se k realizaci BDSM hlásí, je nezanedbatelné, současně se jedná o problematiku, se kterou se lze setkat jak v lékařské, tak psychologické praxi. V tomto článku bychom tedy rádi vymezili tento pojem a osvětlili několik častých mýtů, se kterými se v praxi setkáváme.

 

Vymezení a problematika pojmu BDSM

V odborné literatuře se laický pojem BDSM čím dál častěji objevuje jako synonymum pro sadomasochismus (ve smyslu sexuální variace) či sadomasochistické aktivity. Dle Weisse (2017, str. 89) je důvodem tohoto trendu omezená platnost pojmu sadomasochismus a jeho nedostatečná popisná hodnota. Osobně stavění rovnítka mezi pojmy BDSM a sadomasochismus či sadomasochistické aktivity považujeme za velmi nešťastné. Pokud má pojem sadomasochismus nedostatečnou popisnou hodnotu, jeho záměna za pojem BDSM by mohla přinést ještě větší zmatení, jak vysvětlíme na definici toho, co BDSM je.

Termín BDSM označuje široké a ne zcela jasně ohraničené spektrum aktivit, které jsou realizovány bezpečným, konsensuálním způsobem, s cílem erotického vzrušení a/nebo osobního rozvoje. Jedná se o akronym, tedy zkratku složenou z dílčích zkratek, která odkazuje na tři oblasti aktivit, jímž se lze věnovat: bondáž – disciplína, dominance – submise, sadismus – masochismus. Z této definice tedy vyplývá, že sadomasochistické aktivity jsou pouze jednou z podmnožin spadajících do BDSM a nelze mezi ně a BDSM stavět jasné rovnítko a vnímat je jako synonyma. Problematický pro přijtetí BDSM jako odborného termínu je rovněž fakt neohraničenosti aktivit, které do BDSM mohou spadat.

 

Individualita v rámci BDSM

Jak jsme již uvedli výše, BDSM se skládá ze tří rámcových oblastí. Jejich preferovaná kombinace je nicméně pro každého člověka zcela individuální a lze ji pojmout v několika základních dimenzích: 1. výběr konkrétních aktivit a pomůcek, 2. role jedince v rámci aktivit (aktivní / pasivní, dominantní / submisivní), 3. intenzita aktivit (od ideatorní podoby, až po tzv. edge play, tedy hry na hraně), a 4. frekvence aktivit (od občasného spestření intimního života či experimentování na jedné straně, po svébytný životní styl na straně druhé).

Lze se tedy setkat například s masochistou, který není nijak submisivní, ale užívá si určitou formu a míru bolesti. Stejně tak se lze setkat s člověkem, který rád experimentuje jak s dominantní, tak submisivní rolí (tzv. switch), ale působení bolesti jej nijak neláká, nebo má pro něho pouze instrumentální charakter ke zdůraznění dominantní/submisivní pozice. A stejně tak se lze setkat například s člověkem, kterého láká převlékání za opačné pohlaví, či za zvíře, které se nechá trénovat na překážkové dráze, ale ani bolest, ani podřízení jej vyloženě nepřitahuje. Dalších kombinací bychom mohli vymyslet nespočet a všechny by přitom spadaly do oblasti BDSM.

 

Výzkum BDSM a časté mýty

Současným trendem, který lze pozorovat na poli výzkumu v oblasti sexuality, je větší zájem o neklinickou populaci a nárůst výzkumných otázek, věnovaných pozitivní stránce věci, tedy v čem může být určitá odlišnost prospěšná a dále prozkoumávání platnosti zažitých představ o tom, jaké jevy mohou s určitou odlišností souviset (viz následující část o mýtech). Právě tyto výzkumy, jejichž počet v posledních letech narůstá, pomáhají osvětlit problematiku BDSM.

Při diskusích s veřejností, kde prezentujeme výzkumná data, se někdy setkáváme s názory typu „tohle je přece jasné, na to nebylo potřeba realizovat výzkum“… je však třeba si ovědomit, že právě tvrdá data o která se lze opřít, jasně oddělují fakta od nepodložených doměnek, které sice mohou být někdy pravdivé, ale někdy se také stávají základem nedorozumění a zmiňovaných mýtů. Níže uvádíme ty, se kterými se v praxi často setkáváme.

 

Mýtus č. 1: BDSM je nebezpečné

Prakticky každá lidská činnost může být potenciálně nebezpečná, pokud se špatně uchopí. Jak se říká i na lžičce vody se dá utopit, když si nedáme pozor. BDSM aktivity s sebou rovněž nesou potenciální riziko, nicméně v zájmu všech zúčastněných je ho maximálně eliminovat, neboť cílem těchto aktivit není trvalé poškození, ale potěšení a/nebo osobní rozvoj.

V rámci spektra BDSM se lze věnovat aktivitám, nesoucím minimální riziko (např. crossdressing – převlékání do šatů opačného pohlaví), až po aktivity, které vyžadují značnou opatrnost (např. škrcení). Tento fakt je uváděn také ve zkratce, která se v souvislosti s BDSM používá – RACK (risk-aware, consensual, kink, tedy v překladu zúčastněné osoby si mají být vědomy rizik, které provozované aktivity mohou přinést, tyto aktivity jsou provozovány konsensuálně a jsou tzv. „kinky“, tedy alternativní v porovnání k většinově provozovaným sexuálním aktivitám). V českém prostředí se lze častěji setkat se zkratkou SSC, která odkazuje na elementární bezpečnostní pravidla, která jsou základem BDSM aktivit – save, sane, consensual, tedy bezpečné provozování aktivit, s rozumem a konsensuálně, tedy se souhlasem všech zúčastněných.

K zajištění bezpečnosti lze využít řadu mechanismů a bezpečnostních opatření. Na místě je před započetím jakýchkoliv aktivit vzájemné (alespoň rámcové) vyjasnění preferencí aktérů, které lze doplnit i předem naplánovaným scénářem, dle kterého se pak aktivity odehrávají, a domluvení tzv. stopky, nebo-li bezpečnostního slova čili safeword. Jedná se o slovo, či gesto (v případě, že se člověk v rámci aktivit nachází v situaci, kdy nemůže hovořit), které si všichni zúčastnění předem dohodnou. Kdokoliv z nich je pak může použít, pokud se stane, že potřebuje aktivity z jakéhokoliv důvodu neprodleně přerušit.

Dále se používají i speciální pomůcky, jako jsou nůžky na stříhání provazů, které v případě použití nepoškodí svázanou osobu. Užívají se i desinfekční přípravky, pro zajištění hygieny. Často se setkáváme také s tím, že lidé provozující BDSM mají během provozovaných aktivit po ruce sladkou tyčinku, limonádu nebo energetický nápoj, což jsou věci, které mohou pomoci při náhlé závrati, která může nastat například při delším svazování či jako důsledek emočně vypjaté situace. Na bezpečnost je rovněž pamatováno po realizaci BDSM aktivit – tzv. aftercare znamená vzájemné opečování nejen po fyzické, ale i psychické stránce. Jedná se o určitý čas, během kterého se aktéři uvolní, zklidní a po kterém se opět vrací k běžnému fungování.

Důraz na bezpečnost můžeme vidět i v přirozeném filtrování problémových osob v rámci BDSM komunity a také v aktivním vzdělávání nováčků. Lze se tak setkat s obecnějšími akcemi pro začátečníky, na kterých se mohou formou přednášek a workshopů seznámit s jednotlivými technikami, ale také se specializovanějšími akcemi na konkrétní témata, jako je například spanking (výprask) či bondage (svazování).

 

Mýtus č. 2: BDSM je domácí násilí

BDSM je naopak ve své podstatě opozicí k domácímu násilí, byť na nezúčastněného pozorovatele mohou některé aktivity působit podobně. Dokonce i některé znaky domácího násilí jsou s BDSM shodné (tyto aktivity se často odehrávají neveřejně, opakují se, mohou eskalovat (tím způsobem, že aktéři poznávají nové techniky a své hranice), a v některých případech mohou být mezi partnery i v rámci celkového vztahu jasně rozdělené role), ale existuje zde řada zásadních rozdílů. Tím hlavním je konsensus. BDSM jsou aktivity chtěné a dobrovolné, motivací k nim je potěšení a/nebo osobní rozvoj, existuje zde řada bezpečnostních mechanismů a otevřená komunikace. Nesetkáváme se zde s cyklem jako u domácího násilí a neexistuje zde agresor a oběť, ale rovnocenní partneři, kteří se aktivit účastní vědomě a dobrovolně.

 

Mýtus č. 3: BDSM provozují „devianti“

BDSM provozují jak lidé s přítomností některé menšinové sexuální variace, které bývají starším pojmem označovány jako deviace, tak lidé s absencí takové variace, kdy hovoříme o realizaci BDSM jako tzv. serious leisure (Newmahr, 2010), tedy jako o určité volnočasové aktivitě.

Co se týče realizace sexuálních variací, s BDSM se pojí zejména sadomasochismus (tedy jeho konsensuální podoba, označovaná v tuzemsku také jako partnerský (Weiss, 2017, s. 83) či fetišistický (Zvěřina, 1994, s. 103) sadomasochismus), fetišismus a fetišistický transvestitismus. Jak jsme uvedli, starším termínem lze osoby s těmito variacemi označit jako devianty, nicméně z důvodu negativních konotací, které s sebou tento termín nese, podporujeme vhodnější označení sexuální variace, neboť se skutečně jedná o určité varianty sexuálních preference, které samy o sobě neznamenají nic špatného, podobně, jako například levorukost, která by se jako menšinová záležitost rovněž dala za „deviaci“ označit.

O provozování BDSM jako tzv. serious leisure se hovoří více teprve v posledních letech a to v logické návaznosti na nově vznikající výzkumy, které zjišťují, jaké potenciální benefity může realizace těchto aktivit přinášet (viz následující odstavce). Podmínka přítomnosti určité sexuální variace tedy nemusí být pro realizaci BDSM splněna, neboť tyto aktivity lze provozovat i z jiných důvodů, než pro naplnění sexuálních preferencí, jak uvedeme dále.

 

Mýtus č. 4: Lidé, kteří provozují BDSM nejsou osobnostně v pořádku

Na základě současných výzkumů nelze říci, že by lidé, provozující BDSM aktivity nebyli osobnostně v pořádku, nebo že by bylo dokonce na místě se jich obávat proto, že se věnují BDSM aktivitám, nicméně určité rozdíly u nich lze najít – dle Wismeijera (2013) jsou tyto osoby méně neurotické, více extravertní, více otevřené novým zkušenostem, svědomitější, lépe snášejí odmítnutí, mají vyšší hladinu subjektivně pociťované pohody, ale jsou současně méně přátelské. Větší otevřenost vůči novým zkušenostem byla prokázána i v našem výzkumu (Řezníčková, Weiss 2018), nicméně se domníváme, že by bylo vhodné podrobněji prozkoumat rozdíly v této oblasti na základě přítomnosti či absence sexuální variace (sadomasochismus, fetišismus, fetišistický transvestitismus).

Hébert a Weaver (2014) dále zjistili, že v populaci osob, realizujících BDSM aktivity, mají dominantní osoby oproti submisivním vyšší touhu po kontrole, jsou více extravertní, sebevědomější a pociťují vyšší životní spokojenost. Obě skupiny se naopak shodovaly v míře empatie, altruismu, otevřenosti novým zkušenostem, svědomitosti a spokojenosti.

 

Mýtus č. 5: Lidé, kteří provozují BDSM mají psychické obtíže

Dle současných výzkumů se oproti běžné populaci osoby, provozující BDSM skutečně liší, ovšem v obou směrech – určité obtíže se u nich vyskytují méně často, jiné častěji. Bylo zjištěno, že osoby realizující BDSM mají nižší hladinu deprese, úzkosti, obsedantně-kompulzivní poruchy a posttraumatické stresové poruchy (Connolly, 2006 a 2013). Dále nebyla prokázána souvislost s výskytem sexuálních obtíží (Richters, 2008).

Současně byla u těchto osob zjištěna vyšší míra narcismu a nespecifických disociativních symptomů (Connolly, 2006). Dále u žen, které trpí sexuální masochistickou poruchou byl zjištěn vyšší výskyt hraniční poruchy osobnosti (Frías, 2008), nicméně je třeba dodat, že tyto ženy tvoří pouze určitou část všech žen, které BDSM provozují. Brown (2017) uvádí souvislost se sebevražednými tendencemi u mužů. U žen tato souvislost nalezena nebyla.

 

Mýtus č. 6: Lidé provozují BDSM proto, že zažili zneužívání

Otázka sexuálního zneužívání je sporná, neboť výsledky výzkumů na toto téma se rozcházejí. Dle Sandnabby a Nordlinga (2000) je v populaci osob realizujících tyto aktivity výskyt pohlavního zneužití vyšší. Naopak dle výsledků Richterse (2008) nebylo potvrzeno, že by osoby, realizující tyto aktivity, byly v dětství zneužívány častěji, než běžná populace.

 

Mýtus č. 7: BDSM zkoušejí lidé, kteří se zkrátka nudí

Nuda, či zvědavost skutečně mohou být důvodem realizace BDSM aktivit (Ernulf, 2005), ale zdaleka ne jediným. Možné důvody lze pro přehlednost rozdělit na vztahové a osobní.

Co se týče partnerských vztahů, lidé, kteří tyto aktivity provozují, zažívají ve vztahu běžné životní situace jako jiné páry a své vztahy často hodnotí jako uspokojivé (Dancer, 2006). Respondenti ve výzkumu Hoffa (2008) uvedli, že jejich vztahy jsou pevné, fungující, plné důvěry, na kterou má vliv i vzájemná kompatibilita v oblasti BDSM. Jevem, který se ve výzkumech na toto téma objevoval opakovaně, bylo zvýšení partnerské intimity skrze BDSM (Sagarin 2009; Lee, 2013; Agree, 2014).

Co se týče osobních důvodů jednotlivců k realizaci BDSM, či benefitů, které jim tyto aktivity přinášejí, lze jich jmenovat celou řadu: probouzení dětské hravosti (Prior, 2015), celkové zvýšení spokojenosti (Sagarin, 2009), prožitek osobní svobody a dobrodružství (Williams, 2016), pocit bezpečí, prožitek změněných stavů vědomí (Sagarin, 2015; Ambler, 2016) a to konkrétně stav flow u osob v dominantní roli a stav přechodné hypofrontality v submisivní roli. Dále je to odbourání pocitů studu či izolace prostřednictvím BDSM aktivit (Sprott, 2017), regulace emocí (Agree, 2014; Silva, 2015), snížení stresu a psychické uvolnění (Lee, 2013; Prior, 2015; Héber a Weaver, 2015; Williams, 2016)

 

Závěr

Přesto, že v tématu BDSM dosud existuje mnoho otázek, které teprve čekají na prozkoumání, na řadu jiných už dnes dokážeme odpovědět. V současné době již můžeme říci, že tyto aktivity i charakteristiky osob, které se jim věnují, jsou velice pestré, pestřejší, než se dříve zdálo. Můžeme říci, že realizace těchto aktivit může být spojena se zvýšeným či sníženým výskytem určitých jevů, nicméně konkrétního člověka nelze ještě automaticky s těmito jevy spojovat jen na základě toho, zda provozuje či neprovozuje BDSM. Co tedy lze říci zcela jistě je fakt, že lidé, kteří BDSM provozují se automaticky neliší v ničem jiném od ostatní populace, kromě svého zájmu o BDSM. Snad již nazrála doba k přehodnocení pohledu na tyto aktivity, který je již dnes možné přerámovat ze stereotypního obrazu dominy v latexu na pestrou louku barevných květů, na které si může každý najít ten svůj.

Literatura

  • Agree, L. (2014).The Experience of Being in a Long Term, Monogamous, Heterosexual Relationship That Regularly Incorporates BDSM (Dizertační práce). Farmington Hills: MiSPP.
  • Ambler, J., Lee, E., Klement, K., Loewald, T., Comber, E., Hanson, S., Cutler, B., Cutler, N., Sagarin, B. (2016). Consensual BDSM Facilitates Role-Specific Altered States of Consciousness: A Preliminary Study. Psychology of Consciousness: Theory, Research, and Practice, 4(1), 75-91.
  • Brown, S. L., Roush, J. F., Mitchell, S. M. Cukrowicz, K. C. (2017). Suicide Risk Among BDSM Practitioners: The Role of Acquired Capability for Suicide. Journal ofclinical psychology, 73: 1642–1654.
  • Conolly, P. (2006). Psychological Functioning of Bondage/Domination/Sado-Masochism (BDSM) Practitioners. Journal of Psychology & Human Sexuality, 18(1), 79-120.
  • Dancer, P. L., Kleinplatz, P. J., Moser, C. (2006). 24/7 SM slavery. Journal of Homosexuality, 50, 81-101
  • Ernulf, K. E., Innala, S.M. (1995). Sexual Bondage – A Review and Unobtrusive Investigation. Archives of Sexual Behavior, 24, 631-654.
  • Frías, A., González, L.,Palma,C., Farriols, N. (2017). Is There a Relationship Between Borderline Personality Disorder and Sexual Masochism in Women? Archives of Sexual Behavior, 46(3), 747-754.
  • Hébert, A., & Weaver, A. (2014). An examination of personality characteristics associated with BDSM orientations. Canadian Journal of Human Sexuality, 23 (2),106.
  • Hébert, A., Weaver, A. (2015). Perks, problems, and the people who play: Aqualitative exploration of dominant and submissive BDSM roles. Canadian Journal of Human Sexuality, 24(1), pp. 49–62.
  • Hoff, G. (2006). Power and Love: Sadomasochistic Practices in Long-Term Committed Relationships. Electronic Journal of Human Sexuality, 9.
  • Lee, E. (2013). Theories and Data: Measurable Changes in Body and Mind during SM. Slideplayer [online prezentace].
  • Newmahr, S. (2010). Rethinking Kink: Sadomasochism as Serious Leisure. Qualitative Sociology, 33(3), 313-331.
  • Nordling,N., Sandnabba, N. K., Santilla, P. V. (2000). The Prevalence and Effects onSelf-Reported Childhood Sexula Abuse Among Sadomasochistically Oriented Males and Females.Journal of Child Sexual Abuse, 9.
  • Prior, E. (2015). Does BDSM Power Exchange Among Women Reflect Casual Leisure? An Exploratory Qualitative Study. Journal of Positive Sexuality, 2015.
  • Richters, J., De Visser, R. O., Rissel, CH. E. (2008). Demographic and Psychosocial Features of Participants in Bondage and Discipline, “Sadomasochism” or Dominance and Submission (BDSM): Data from a National Survey.The Journal of Sexual Medicine, 5(7), 1660-1668.
  • Řezníčková, Z., Weiss, P. (2018). Vybrané charakteristiky osob provozujících sadomasochistické aktivity. Sexuológia 18, No.1.
  • Sagarin, B. J., Cutler, B., Cutler, N. (2009). Hormonal changes and couple bonding in consensual sadomasochistic activity. Archives of Sexual Behavior, Apr; 38(2), 186 –200.
  • Silva, A. (2015).Through Pain, More Gain? – A Survey into the Psychosocial Benefits of Sadomasochism (Diplomová práce). Oslo: Universitet in Oslo.
  • Sprott, R., Hadcock, B. (2017). Bisexuality, pansexuality, queer identity, and kink identity. Sexual and Relationship Therapy, 33(1-2), 214-232.
  • Sprott, R., Randall, A., Davison, K., Cannon, N., Witherspoon, R. (2017). Alternative or Nontraditional Sexualities and Therapy: A Case Report. Journal of Clinical Psychology, 73(8), 929-937.
  • Weiss, P. (2017). Poruchy sexuální preference. Praha: Galén.
  • Williams, DJ., Prior, E., Alvarado, T., Thomas, J., Christensen, C. (2016). Is Bondage and Discipline, Dominance and Submission, and Sadomasochism Recreational Leisure? A Descriptive Exploratory Investigation. The Journal of Sexual Medicine, Volume 13 ,Issue 7 ,1091 – 1094.
  • Wismeijer, A. A. J, Van Assen, A. L. M. (2013). Psychological Characteristics of BDSM Practitioners. The Journal of Sexual Medicine , 10(8), 1943 – 1952.
  • Zvěřina, J. (1994). Lékařská sexulogie. Praha: Sexuologický ústav 1. lékařské fakulty UK.

 

Publikováno v časopise Sexuológia 18, No. 2, 2018

Autoři: Zdeňka Řezníčková, Petr Weiss

One Comment

  1. Pingback: BDSM mýtů zbavené – Darkpress.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *