BDSM: cesta ke změněnému stavu vědomí

Zkratka BDSM je laickým označením pro široké spektrum konsensuálně provozovaných aktivit, které lze pro přehlednost rozdělit do tří skupin: bondáž – disciplína, dominance – submisivita, sadismus – masochismus. Přesto, že mají tyto aktivity sexuální náboj, nemusí být jejich cílem nutně pohlavní styk. Co tedy člověka láká k těmto aktivitám? Významnou motivací mohou být změněné stavy vědomí.

Jedním z nejčastějších mýtů o BDSM je předpoklad, že se těmto aktivitám věnují pouze lidé, pro jejichž sexuální uspokojení jsou takové aktivity nezbytné. Dnes již víme, že motivací může být celá řada a jednou z nich mohou být změněné stavy vědomí, které lze při těchto aktivitách zažívat. V zahraničí se jim lidmi, kteří BDSM aktivně provozují, říká subspace a topspace. Označení vycházejí z toho, zda stav prožívá člověk v submisivní či dominantní roli.

Výzkum těchto stavů byl odborníky dlouho opomíjen, nicméně s rostoucím zájmem o BDSM se začaly objevovat definice, které odborný zájem o toto téma podnítily. Například Jay Wiseman (1996) definuje BDSM jako „znalost psychologické dominance a submise, a / nebo fyzického omezování (bondage), a / nebo bolesti, a / nebo souvisejících aktivit, provozovaných bezpečným, legálním a konsensuálním způsobem, za účelem zakoušení erotického vzrušení jedince nebo jeho osobního růstu“. Právě dovětek o osobním růstu umožňuje zabývat se motivací k těmto aktivitám v mnohem větší šíři, než se doposud myslelo.

Co jsou to změněné stavy vědomí

Změněné stavy vědomí lze charakterizovat několika společnými znaky: člověk je v takovém stavu méně kritický, než běžně, mění se jeho vnímání sebe sama i světa kolem a zároveň je oslabena regulace a inhibice chování (Plháková, 2003). Jednoduše můžeme říci, že společným znakem těchto stavů jsou změny behaviorálních a kognitivních funkcí (Dietrich, 2003).

Změněné stavy vědomí mohou mít pozitivní i negativní efekt a existuje celá řada výkladů o tom, které stavy sem lze zařadit. Zde si uvedeme klasifikaci Arne Dietricha, který je profesorem psychologie na American University of Beirut. Dietrich zahrnuje mezi změněné stavy vědomí snění, denní snění, tzv. endurance running či jinak runner´s hight (stav, kterého dosahují vytrvalostní běžci), meditaci, hypnózu, a stavy vyvolané omamnými látkami (2003). Přesto, že tyto stavy nejsou uchopitelné, lze je zkoumat. Dle Dietrichovy hypotézy přechodné hypofrontality je spojuje to, že při nich dochází ke změnám v prefrontálním kortexu. Tato fylogeneticky i ontogeneticky mladá část mozku ovlivňuje naši kognici, regulaci nálady i chování. Ve změněním stavu vědomí zde dle Dietricha dochází k přechodnému snížení aktivity a tento útlum následně způsobuje disinhibici, zkreslené vnímání času a zároveň kognitivní a emocionální změny.

Mimo tyto stavy je zde také tzv. flow – stav, který v roce 1990 popsal profesor Mihaly Csikszentmihalyi. Jedná se o stav charakteristický hlubokým ponořením do činnosti, zaměřením pozornosti a růstem výkonu. Ve stavu flow se zároveň vytváří optimal experience, kterou Csikszentmihalyi popisuje jako stav, „kdy se ve vědomí vyskytuje řád. To se děje tehdy, když je psychická energie – neboli pozornost – investována do realistických cílů a naše dovednosti odpovídají možnostem vykonávat určitou činnost.“. Ve stavu flow dochází v mozku k opačným změnám, než při zmíněných stavech změněného vědomí, popsaných Dietrichem. Ve výzkumu Kazuki Yoshidy a kol. z Hokkaido University v roce 2014 se zjistilo, že během flow aktivita v prefrontálním kortexu naopak roste. Zároveň i tento stav souvisí se změnou kognitivních funkcí a emocí.

Když dva dělají totéž, není to totéž

Jak konkrétně se změněné stavy vědomí projevují při realizaci BDSM aktivit zjišťoval výzkum profesora Brada Sagarina (2015). Jeho výsledky byly velmi překvapující a s trochou nadsázky je můžeme shnout rčením „když dva dělají totéž, není to totéž“. Výsledky výzkumu prokázaly, že ke změněným stavům vědomí může při realizaci BDSM skutečně docházet a že typ stavu závisí na tom, zda je člověk v dominantní nebo submisivní roli. Tyto stavy jsou dle Sagarina zároveň podobné stavům zakoušeným při extrémních rituálech, jakými může být například chůze po žhavém uhlí či rituál Sun Dance, ale také například stavům, které mohou zažívat sportovci při cvičení (Dietrich, 2006).

V souvislosti se submisivní rolí byl zjištěn stav, korespondující s Dietrichovou hypotézou přechodné hypofrontality, který se projevil dočasným zhoršením výkonové funkce mozku, zkresleným vnímáním času, ale také pocitem klidu, plynutí, zaměřením na tady a teď a také sníženým vnímáním pocitu bolesti. Jejich protějšky v dominantní roli naopak prožívaly stav flow, popisovaný jako velmi příjemný, uspokojující stav, spojený se soustředěnou pozorností a nárůstem výkonu. K dočasnému úbytku kognitivních funkcí u nich nedocházelo. Navíc, v obou případech, tedy u osob v dominantní i submisivní roli, vedly BDSM aktivity ke snížení stresu a ke zvýšení partnerské intimity.

Proč věnovat pozornost změněným stavům vědomí v BDSM

Přínosem tohoto zjištění není jen vědecké objasnění stavů, o kterých se mezi lidmi, kteří BDSM aktivně provozují, hovoří už dlouho. Tato zjištění vysvětlují chování osob v submisivní roli, které může v tomto stavu jít proti jejich zájmům – základem BDSM jsou pravidla jeho bezpečného provozování a jedním z esenciálních je tzv. stopka (safeword), tedy předem domluvené slovo či gesto, kterým lze aktivity kýmkoliv z účastníků kdykoliv zastavit. Nicméně v důsledku navození změněného stavu vědomí se mohou u osob v submisivní pozici přechodně zhoršovat kognitivní funkce, což znamená, že pro ně může být náročnější odhadnout své osobní limity a tedy i použít stopku.

Z tohoto pohledu se tedy nelze zcela spolehnout pouze na použití „záchranného slova“ a realizace BDSM aktivit tak klade zřetelně větší nároky na partnera v dominantní roli, u kterého naopak k žádnému přechodnému zhoršení kognitivních funkcí ve flow nedochází, a měl by být tedy plně schopen se v situaci orientovat. Lze říci, že navození stavu flow u partnera v dominantní roli může přispívat k většímu soustředění na činnost a tedy mu i umožnit převzetí dominantní role jako takové, která s sebou nese zároveň odpovědnost a schopnost bezpečné realizace.

Oproti zavedeným mylným předstávám tedy BDSM aktivity nejsou ani tak o naprostém ovládnutí či naopak totálním podřízení, ale spíše o naprosté důvěře mezi partnery, schopnosti uvolnění partnera v submisivní roli na jedné straně, díky kterému se může do změněného stavu vědomí dostat, a schopnosti dominantního partnera přijmout zodpovědnost za druhého člověka na straně druhé.

BDSM aktivity mají prokazatelně větší potenciál, než jen formu vzrušující sexuální předehry. Budeme-li je provozovat bezpečně, s rozumem a konsensuálně, se znalostí stavů, kterých lze dosáhnout a jejich specifik, společně s partnerkou či partnerem, ve kterého máme důvěru, mohou být tyto aktivity značným obohacením pro náš osobní růst i partnerský život.

Literatura

 

Publikováno v časopise Psychologie dnes, číslo 10, říjen 2016.

Autorka: Zdeňka Řezníčková

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *